Number 36

Number 36 se usazuje do fialového oparu Wood Bar, jako by místnost už znala — dlouhé karamelové vlasy přepadají přes holá ramena, rudé rty v polovičním úsměvu, černá krajka lnoucí k měkkým, plným křivkám, které mini bez ramínek nikdy nepředstírá, že schová. Na bílé čalouněné lavici má ruku ve vlasech, tmavé nehty a záblesk prstenů chytají fialové světlo; u polic s lahvemi stojí s bokem vysazeným, beze spěchu, přítomnost, při níž rozhovor řídne. V Khlong Toei Nuea drží večery u sebe: mýdlové teplo, když kůže chce páru, orál nabízený se stejnou klidnou jistotou a dvě dámy, když noc chce společnost spíš než jednu. Nic na ní nepůsobí uspěchaně. Dívá se do kamery bez omluvy — flitrovaná krajka rámuje dekolt, oči měkké, ale vědoucí — pozvání, které dopadne tiše a zůstane.