Irin

Irin vás vítá jemným poloúsměvem a teplýma hnědýma očima, dlouhé tmavé vlny jí padají přes ramena, někdy rozpuštěné, někdy sepnuté tak, že pár pramenů rámuje tvář. V Khlong Toei má místnost pro návštěvy u ní, zalitou růžovým ruměncem a průsvitným bílým světlem, tiché místo, kde se její vyšívaná krajka i hluboký satén cítí doma. Přechází mezi něhou a uhlazeností: v jednu chvíli jemný růžový košilkový top, vzápětí vínový top s odhalenými rameny, na němž se světlo lampy chytá podél klíčních kostí. Její přítomnost zůstává tichá spíš než hlasitá: růžové rty, klidný pohled, nespěchavá lehkost někoho, kdo umí dát si na čas. S ní se večery kloní k teplu tělo na tělo, klouzání nuru a mýdlu, dlouhým polibkům a pomalému soustředění na práci s jóni a lingamem a otevírají se do plné služby a šťastného konce, když nálada chce víc.